Psal se asi rok 1956, kdy J. R. R. Tolkien napsal krátkou báseň You Walk on Grass (v mém překladu Jako vánek stébly létáš), jenže její finální verzi vlastně neznáme a už vůbec ne, komu byla určena.
Wayne G. Hammond a Christina Scullová vycházejí jen z poznámek Christophera Tolkiena, kde se domnívá, že stejně jako báseň Kočka (publikovaná v Příhodách Toma Bombadila), je adresovaná vnučce Joanně (Joan Anně), dceři druhorozeného syna Michaela, která byla zvolena Královnou máje na základní škole v Checkendonu.
Tolkien obstaral báseň ilustrací patrně Joanny, jak tančí kolem májky s věnečkem z květů ve vlasech. Jenže… Jenže Joanna, která si všechny dopisy dědečka uchovávala a která předala jejich kopie jihoafrickému profesoru Elwynu Jenkinsovi, dala podmínku, že dopisy nebudou nikdy zveřejněny.
Kdo nezná – tak jako já – Elwyna Jenkinse, vězte jen krátce, že tento jihoafrický profesor, spisovatel a autor měl tu čest přednášet roku 1992 (ke stému výročí narození JRRT) na slavnostním banketu v Bloemfoteinu (kde se Tolkien narodil a kam se sjela většina rodiny uctít památku), a patrně Joannu uhranul natolik, že mu dopisy věnovala.
Jenže text, který předkládám níže, je pracovní, dochoval se i nástin budoucí verze závěrečných veršů (a už samotná báseň je druhou verzí), není tedy jisté, že se jedná o podobu, která vnučce udělala v jedenácti letech radost. A jelikož těch dopisů bylo vícero, lze usuzovat, že básniček, textů a obrázků bude daleko více.
Konec vyprávění a hurá na mou volně přeloženou báseň Jako vánek stébly létáš. Závěrečné verše Tolkien patrně přepracoval, neboť i v originále pozbývají trochu rytmu na úkor rýmu, a dochovaný draft je zase neúplný.
Jako vánek stébly létáš
Jako vánek stébly létáš,
nepolámeš kvítí žádné,
ani když je v kadeř vplétáš,
ani pak jej zhubit není snadné.
Jak květina povětřím živa,
jež sladší navracíš zpět;
Jak ve vlasech slunce se skrývá,
a rosa na nožkách krášlí svět,
hvězdy, jež hledí ti do očí
v nichž září jasný svit,
a když přicházíš, stín uskočí
dříve, nechce tu být.
Ten okamžik jasný, když procházíš a zpíváš,
jasný jak pták, na obloze se na něj díváš,
neposkvrněný svět takto nám předáváš,
a zapomenutá krása na nás dopadá – než zamáváš.
A to jsem si myslela, že vím o panu Tolkienovi spoustu věcí, ale o tomhle jsem nikdy nečetla, a je to úžasné – krásná báseň. Moc děkuji za článek 🙂
Děkuji moc za pochvalu a přeji pěkné počtení, já sám myslím, že o Tolkienovi nevím vlastně nic, a každý den značí novinku 😀