Tomás Hijo, španělský linorytový umělec, patří na listinu mých velice oblíbených autorů. Jeho dílo je výrazné, svérázné a především zcela unikátní. Mít umělecké vzdělání, jistě bych podal ucelenější detail jeho charakteristického stylu, ale nemám, tak jen musíte věřit, že jeho díla jsou líbivá.
Letos jednapadesátiletý ilustrátor svým portfoliem obohatil více než osmdesát knih po celém světě, je znám svými tarotovými kartami a v neposlední řadě i filmovou spoluprací na Uličce zázraků či sérií Les portes du temps (v režii Johna Howea).
Abych postoupil ve svém vyprávění.
Hijo a Tolkien
Tomás Hijo v 10. letech 21. století udivil svět svými ilustracemi, tedy linoryty na Tolkienovo téma. Ze dne na den vystřelila jeho sláva a roku 2016 byl jeho obraz U skákavého poníka vybrán coby nejlepší umělecký výtvor dle Tolkien Society. Obraz byl (a je) natolik úžasný, že jej TS dalo na obálku výročního Mallornu.
A ilustrací přibývalo, od velkých, které zobrazovaly například Bitvu na Pelennorských polích, až malé velikostí a tvarem připomínající knižní záložky.
Já tehdy dlouhé týdny zvažoval, že si jeho linorytové výtisky (ať již kolorované, černobílé či ručně malované) pořídím, ale Adamanta byla poměrně silně proti. Ne vždy se umění trefí do vkusu, a já to tehdy s bolestí na srdci akceptoval. Ale znáte to, čas dozrává a…
Zákaz!
…a já se tedy jednoho dne po koroně rozhodl, že si obraz pořídím. Ale ejhle – web Tomáse Hija zel prázdnotou, nic od Tolkiena nebylo k mání. Zprvu jsem si říkal, že se asi jednalo o limitky. Jenže měsíce a roky ubíhaly a nic na skladě nového.
Výjimkou byly tarotové karty Pán prstenů, které jsem rozebíral na svých sociálních sítích.
Rozhodl jsem se tedy kontaktovat Tomáse Hija a jeho odpověď mě překvapila, ač odpověděl velice diplomaticky a obecně, jednoduše dostal zákaz svá umělecká díla publikovat a i prodávat. S výjimkou licencovaného tarotu.
Umělecké dílo roku pod patronací Tolkien Society (a tichým dohledem Tolkien Estate) tak dostalo ban. Ironie, že?
Z Velké Kopaniny do Hůrky za svalovce
Tomáse Hija jsem ale v Kraji neměl rád sám, ve Velké Kopanině si tři reprodukce s podpisem a slepou pečetí zakoupil také známý Jindra Brandorád. A osud tomu chtěl, že si našel hobitku s vkusem mé Adamanty, takže zatímco jedna hobití žena s úlevou na srdci sledovala, jak se obrazy sundávaly ze zdí, Adamantu čekalo nemilé překvapení v Hůrce, kdy jsem se obtěžkán čtveřicí obrazů a dalších dvou v tubusu trmácel vlakem celým Krajem, abych jimi hobití noru ozdobil. Ruce vytahané k zemi, oděv zpocen na starém těle do poslední nitky, ale Tomás Hijo je konečně doma!
Názory?
Co vy a Tomás Hijo, jak se vám líbí?
Zaujal vás jeho sladce-hořký příběh? Mě ano, a bohužel se toto může stát komukoliv, kdo tvoří něco s láskou a dle předlohy, zatímco jiným stačí být movitý, zakoupit licenci a z elfů si klidně udělejme podlá nevěrná stvoření dlouhých vousů, protože u některých mají peníze větší hodnotu než odkaz vlastního dědy/strýce/…
Fotogalerie
Níže přidávám všechna fota, jeden obraz je již na stěně, další dva jsou zatím „srolovány“, navrch přidávám zmíněný Mallorn a také tarot The Lord of the Rings.
