Dlouho se mi nestalo, abych zvažoval nákup počítačové hry. Vlastně se mi to nestalo přes čtvrt století, kdy jsem si naposledy jednu pořídil (navíc fotbalovou, konkrétně SWOS). Ne že bych něco proti hraní her měl, ale jednoduše nemám na ně tolik času a téměř žádná mě nepřesvědčila natolik, abych bych ochoten peníze a i čas do ní vložit.
Ale když se jedná o hru ze Středozemě, která netěží z akčních prvků, i jeden Starý Bral je rázem na vážkách.
Ale pěkně popořadě, s první hrou na téma JRRT jsem se setkal někdy počátkem 90. let, jednalo se o dnes už legendární textovku Hobbit.
Jenže monitory tehdy byly černobílé, první x86 počítače neměl jen tak někdo a příležitostí zahrát si bylo málo. A u nás v Hůrce měli počítače opravdu jen vyvolení. Krom několika málo ilustrací na vás vyskočila jednobarevná obrazovka s texty a vaším úkolem bylo psát správná slova (anglicky), abyste se v ději posunuli dále. A zpravidla to byla Achillova pata celého hraní, (ne)znalost angličtiny. Ale tento mechanismus počítačového gamebooku ve své době slavil úspěch, samozřejmě.
V poměrně krátkém sledu se ke mně dostaly dvě hry Pán prstenů, první a druhý díl, které sledovaly putování Společenstva věrně dle knižní předlohy. Animace sice byly jednoduché, ale v té době pro mě představovaly absolutní zjevení! Zatímco jsme se o přestávkách bavili s dalšími hobity nad Dračím doupětem a vše se odehrávalo nad čtverečkovaným papírem a s fantaziemi v našich hlavách, dostalo pro mě RPG nový háv. Nejvíce ve mně zanechaly stopu soubojové zvuky, především pak ty značící úmrtí nějaké z postav. A odhalení Gandalfa Bílého v druhém dílu při putování Fangornem. A také procházení hobitích nor v Hobitíně a náhodná setkání s postavami z Kraje.
A tím hry pro mě se středozemskou (a i jinou) tématikou na dlouho zanikly. Samozřejmě se hobit nevyhnul hraní jednou za pět až šest let s mladšími sourozenci, ale obecně 25letá abstinence nechala kolem mě plynout herní průmysl bez jakéhokoliv zájmu. A hry na téma Pána prstenů mě zpravidla nechávaly chladné, holt mě akční či vyloženě filmové/lego pojetí nikdy nezaujalo.
Když jsem někdy loni postřehl, že se chystá novinka, vlastně jsem to nechal být. Zaujal mě až druhý pohled – hru chystá Wētā Workshop Game Studio, resp. Private Division – a když se jedná o Wētā (kdybych skloňoval, pak Wētū?), očekávám přeci jen snahu být lore trochu podobní, případně atypickou zábavu. Viz deskovka Wētā An Unexpected Party, k níž jsem nakonec sepsal hned tři články, vč. pravidel.
Nebudu dlouho napínat: Tales of the Shire: A The Lord of The Rings™ Game nabídne nevšední zážitek všedního života hobita z Povodí.
Na úvod si budete moci vybrat hobita dle svého gusta, třešničkou na dortu bude i hustota ochlupení na nohou! Do jaké role se stylizujete, je čistě na vás, a pak hurá na dobrodružství.
Jen vás nečekají žádné boje, žádná akce, ale prostý život hobita: budete nakupovat, pěstovat, chytat ryby, starat se o zahrádku, pobavíte se se sousedy a vaší snahou bude pomoci Povodí dostat na seznam jakýchsi renomovaných vesnic v Kraji. Ale to nebude jen tak, čekají vás různé úkoly, trable vycházející z přítomnosti ročních období, zkrášlování svého příbytku a mnoho mnoho jiného.
Vlastně by hra neměla mít ani klasický konec, život v ní bude probíhat i dávno po splnění hlavního cíle.
Hra bude dostupná na mnoha platformách, Steam pro PC počínaje, Switchem konče. A právě Switch a PS5 mají už nyní jako jediné v předprodeji fyzické kopie za 39.99 $ obsahující mapu Povodí, možnost stáhnout si oficiální soundtrack list a patrně další bonusy; to vše obdržíte 29. července (v závislosti na poštovní službě).
Je to náš milostný dopis Středozemi, když se na ni díváme útulnýma očima. Chtěli jsme vytvořit něco, co by bylo o Kraji a o hobitech, ale vizuálně tak, co nikdo dosud neviděl. Hra má silný příběh a silné herní prvky, nejdůležitější ale je, že je mírumilovná. Je o pomalém životě hobitů.
Calliope Ryderová, hlavní herní producent Wētā Workshop
Abych zavčasu zastavil všechny škarohlídy, kteří o hře četli, že se věnuje tématu diverzity, pak ano, ale především ve vztahu k počtu ženských postav, těch má být okolo 60 %, jak uvádí výše citovaná Ryderová. Z čehož vychází, že hra bude dosti cílit na hráčky, ale ne nutně.
A proč se hra tak vymyká svým obsahem? Tvůrci hry sami vidí, jaký dopad měla pandemie coronaviru na lidi, vzrůstající deprese, agrese, … A tak chtěli hráčům a mladým lidem nabídnout oázu klidu, kde jsou hobiti na sebe milí, hodní, a kde vás trápí maximálně tak neúroda mrkve, a žádné konverzační a mediální shitstormy všude okolo nás.
Hra navíc přinese spoustu Easter eggů, například trpasličí helmu na kachně…
Graficky je hra zvláštní, přiznávám, ale jedná se manuální práci, ruční animace, takže si nás získá až během hraní, než pohledem na screeny z ní.
Já si hru pořídím a nechám se překvapit, a co vy?
