J. R. R. Tolkien byl opravdu plodný autor, mezi jeho méně známé básně patří také dílo Noel, česky pak Vánoce, které bylo objeveno 50 let po autorově smrti ve výročním sborníku ‘Annual’ of Our Lady’s School, Abingdon z roku 1936.
K básní se nedochovalo nic jiného, ani rukopis, ani rozdělané verze, pouze a jen onen výtisk. Datace básně je tak velice nejasná, stejně tak může letos slavit 90 let, jako i 89 či 91 a více. Ač je Noel významově Vánoce či Vánoční, ponechávám původní název.
Báseň je opět v mém překladu.
Noel
Svět v chmurách byl a noc sivá;
Temný plášť lunu i hvězdy zahalil,
Síní nelinula se zář či píseň tklivá.
Vyhaslý krbu žár své krmě spálil.
Korunami stromů vichr vál,
Si chladně a bez bázně
Nad zuby hor řinčel opodál
Jak z pochvy meč tasený rázně.
Pán sněhu tvář pozvedl svou;
Bezcitně vichrem rozestřel
Pelerínu dlouhou a bledou
A přes a hory a údolí obestřel.
Pěšinou i stezkou vládl pustý voj,
Svět slepý byl, větve křivé:
Tu roztrhl se mraků závoj,
Na svět přišlo Dítě živé.
Prastarou klenbu nebes zčistajasna
Rozčísla záře tak vzdálená;
Sama hvězda tak bílá a jasná
V oné noci tak osamocená.
V tmavém údolí, v té hodině zrození
Náhle jeden hlas tam pěl:
A každý zvon na Nebi i na Zemi
O půlnoci jako jeden zněl.
Marie zpívala na zemi dole:
Slyšeli tu píseň vzdouvat výše
Přes mlhy a přes sněžná pole
Až k branám Ráje, slyše,
A srdce zvonů začala bít
V nebeských věžích zněla dále
Tu smrtelné ženy hlas jal se znít
To byl hlas matky Nebeského krále.
Svět radostný je a noc krásná
Kol hlavy hvězdy odhalily se k slávě,
Síň zaplnil smích a zář jasná,
Krb opět plane rudě, žhavě.
Zvony Ráje znějí čistě
A s nimi zvony Křesťanstva slyšel,
A Sláva, Sláva budeme velebit jistě
K Bohu, jenž na zem přišel.